Jak se vìda dívá na mozek a na pamì?

S Liborem Èinkou, expertem na superpamì, hovoøíme o pamìti a pamìových systémech v bìhu staletí. Možná si málokdo z nás uvìdomuje, že myšlení je spojeno s pohybem. Pohyb nám pomáhá rozproudit myšlení, odstranit únavu a pohyb je navíc spojený s prostorem. Podle názoru Libora Èinky existuje jen dobøe používaná pamì, kterou každý èlovìk mùže rozvinout. Bohužel to není rozvíjeno školstvím tak, jak se snažil už Komenský.

Ve školách se bohužel poøád uèí proti pravidlùm pamìti, proti pravidlùm mozku.Od r. 1981,kdy Roger Sperry se svým vìdeckým týmem dokázal, že máme pravý a levý mozek a dostal za tento objev Nobelovu cenu za fyziologii a lékaøství, je nutné brát naprosto vážnì a nikoliv formálnì poznatky, se kterými již pøišel Komenský, ale pochází i z mnohem døívìjších dob (napø. staré Øecko - umìní rétoriky).

Americký neurofyziolog Roger Sperry, podal dùkaz o rozdílnosti a specifických funkcích obou mozkových hemisfér. Levá je urèena pro logické myšlení, jazyk, psaní, poèítání, motorické reakce, pojem o èase. Pravá má pøevahu v porozumìní komplexním souvislostem, snadno si pamatuje to, co bylo pestøe zpracováno všemi smysly. Od té doby se také zjistilo, že máme celou øadu typù inteligence, z nichž dùležitá je pohybová a prostorová inteligence, což má velkou spojitost s pamìtí.

Podívejme se tedy na pamìové systémy proti toku èasu. Kdysi dávno øecký básník Simonidés (asi 556 pø.n.l.) byl pøítomen jedné oslavì, ze které na malou chvíli odešel. Mezitím probìhlo malé zemìtøesení, dùm se zøítil a pohøbil všechny hosty. Simonidés, který se èirou náhodou zachránil, byl pøizván, aby identifikoval obìti neštìstí. Básník na základì toho, že si pamatoval, jak hosté sedìli v prostoru kolem stolu, byl schopen mrtvé identifikovat. To ho pøivedlo na myšlenku, že pamì mùže být nìjakým zpùsobem propojena s prostorem.

Na základì moderních výzkumù dnes víme, že prostorová pamì je dùležitá. Je to jedna z nejdùležitìjších složek pamìti. Ètenáøi si urèitì vzpomenou, že když nìkam jdou a zapomenou, co chtìli dìlat, udìlají jednoduchou vìc.Vrátí se zpìt a vzpomenou si, co chtìli dìlat proto, že znovu vidí, slyší, cítí a možná i prožívají nìco takøka totožného, jako v okamžiku, kdy je daná vìc napadla.

Nastartuje to pamì. Stejnì tak se oživí zážitky, když se tøeba podíváme na deset let starou fotografii, nebo se rozpovídáme o minulých zážitcích a vjemech. Jako bychom se pøenesli proti toku èasu do minulosti. A málokdo ví, že tohle je možné udìlat i opaènì. Když si chcete nìco zapamatovat, mùžete si v duchu na urèitá místa vložit jako vizuální pøedstavu to, co chcete udìlat nebo si zapamatovat. Pak si v duchu tu cestu jen procházíte a všímáte si, co kam jste jakoby odložili. Co si pamatujeme za reklamy? Buï to, co je hodnì legraèní, nebo to, co nám pøipadá hodnì hloupé, to, v èem jsou emoce. Pro nás to znamená, že udìláme-li si v duchu takovou mikroreklamu a umístíme ji do místa, které dobøe známe, staèí se pak jen v duchu procházet touto cestou a všechno, co jsme si chtìli zapamatovat, na ní najdeme! Je to pøesnì tatáž metoda, která má poèátek u Simonida.

Zmíníme se také o zvláštním jevu, spojeném s autismem Autisté mají velmi nízký intelekt, ale každý desátý takto postižený vyniká mimoøádnými schopnostmi. V americkém filmu Rain Man, hrál Dustin Hoffman reálnou osobu, která se ve skuteènosti jmenuje Kim Peak. Tento èlovìk si zapamatoval sedm tisíc knih, slovo od slova, zná spojení všech mìst ve Spojených státech, veškerá èísla dálnic, atd.

Zajímavé je, že tyto schopnosti pravdìpodobnì má k dispozici snad každý z nás, jenže mezi našimi myšlenkovými pochody je nìjaký mezièlánek, který nám brání je plnì projevit. Jako kdyby v naší hlavì øádily nìjaké viry, které nám blokují myšlení. Takových virù si za život nasbíráme spoustu a ony potom brání efektivnímu pøemýšlení. Je èasté, že v okamžiku, když si pøestaneme dìlat s nìèím starosti a jdeme do toho, daná vìc se stává mnohem jednodušší.

V toku èasu skoèíme kousek zpìt a podíváme se na zajímavé poznatky, jak pøemýšlel Albert Einstein. Je o nìm známo, že mìl problémy s matematikou.Jeho schopnosti byly pravdìpodobnì podle moderní vìdy pravohemisférové. Dokázal totiž na základì vizuálního vjemu pochopit matematické souvislosti. I když byl nositelem Nobelovy ceny, nebyl schopen studentùm vysvìtlit nìkteré jednoduché matematické operace. On to prostì vidìl a jen vidìné dokázal nìjakým zpùsobem zpracovávat.

Dovolíme-li vizuálnímu myšlení fungovat, aniž by tam pronikl nìjaký virus, pustíme-li vizuální pøemýšlení a jen si ho jakoby všímáme, vede to k rozvoji myšlení a pamìti. Dnes se serióznì uvažuje o tom, jestli jak Einstein, tak celá øada géniù minulosti (napø. Leonardo, Nikola Tesla, Edison) mìli své schopnosti od pøírody v genech nebo jejich genialita souvisela s vizuálním myšlením. Které ovlivòovalo jejich uvažování a práci. Hodnì totiž používali obrázky a schémata a do toho míchali text, tak jak jim plynuly vnitøní obrazy.

Je nedocenìnou pravdou, že úsloví “sejde z oèí, sejde z mysli”, ovlivòuje velkou èást našeho života. Napø. Thomas Alva Edison využíval tzv. myšlenkový chlév! Nemìl poznatky a vìci úhlednì zarovnané v pøihrádkách.Ve své pracovnì mìl nìkolik stolù a na nich mìl rozestavìno všechno to, na èem pracoval. Když vstoupil do místnosti, vše na èem pracoval mìl na oèích a stále to jeho mozek vnímal. Tímto zpùsobem nemohl ztratit myšlenky, které se tak z velké èásti podvìdomì kombinovaly, zrály a nakonec se projevily zdánlivì geniální inspirací. Pracoval a myslel pøesnì opaènì než vìtšina lidí, která má tendenci neustále nìco uklízet. Poøádek je sice dùležitý, nebo nám pomáhá vìci nacházet, na druhou stranu, jakákoliv tvùrèí práce a myšlení je tvùrèí práce vyžaduje být obklopen tìmi myšlenkami.

Na to upozoròuje i profesor Lozanov, o nìmž jsme se zmínili již v minulém èlánku o superpamìti, kdy výuka jazykù je podporována všemi smysly. Jeden z nìkolika stovek principù jeho výuky je, že na zdech visí po celou dobu výuky obrázky látky, která se probírá i obrázky toho, co se bude teprve probírat až za nìkolik dní. Podvìdomí úèastníkù výuky toto vše vnímá. A protože to vnímá už dopøedu, je uèení pro nìj jednodušší, když se pak o dané látce vykládá, protože ji má již podvìdomì naèerpanou. Øíkáme, že pak znovupoznává.

Znovupoznávání je jedním z dalších velmi dùležitých prvkù pamìti, kdy se na myšlenkovou kostru z pøedchozího období nabalují další vìci. Nauèit se všechny detaily najednou je totiž úplný nesmysl! Pøijatelnìjší a stravitelnìjší pro mozek vìtšiny lidí je pøi studiu si pøeèíst text, tak že si všimneme hlavních myšlenek, necháme 15 - 20 minut uzrát a pak se vrátíme k danému textu. Podvìdomí má tendenci získané zpracovat a je schopno nabalovat na sebe další poznatky.

Pøipravili: Libor Èinka a Alena Souèková - Astro

Novinka! Comments

Co Vás zaujalo, inspirovalo? Komentujte dole.